Program
Na podporu škol,  které realizují inkluzívní vzdělávání a vzdělávání dětí a žáků se sociokulturním znevýhodněním na rok 2010

Vedení školy podalo dne 12.2.2010 žádost k Rozvojovému programu jak pro školu, tak pro samostatnou organizační součást – mateřskou školu. Na základě zpracovaných žádostí byly následně MŠMT stanoveny oběma organizačním součástem (škole i školce) dotace, které v celkovém souhrnu představují 380.000,- Kč. Pro vysvětlení programu přikládám jeho základní charakteristiku a základní údaje o systému inkluzivního vzdělávání, které chce škola dlouhodobě ve své činnosti aplikovat.

Tento rozvojový program ve vzdělávání vyhlásilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „MŠMT“) pro rok 2010 podle ustanovení § 171 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
Účelem tohoto rozvojového programu je navýšit v roce 2010 prostředky určené na posílení úrovně nenárokových složek platů a motivačních složek mezd (dále jen „motivační složky platů a mezd“) pedagogických pracovníků v souvislosti se vzděláváním dětí a žáků se sociálním znevýhodněním. Za dítě a žáka se sociálním znevýhodněním se pro účely tohoto programu považuje osoba se znevýhodněním podle § 16 odst. 4 zákona č. 561/2004 Sb. nebo s jinou formou znevýhodnění vyplývající z jejího sociálního nebo kulturního zázemí. Pro účely tohoto programu není rozhodující, zda znevýhodnění dítěte nebo žáka bylo zjištěno školským poradenským zařízením. Finanční prostředky poskytnuté v tomto programu využije právnická osoba vykonávající činnost školy (Základní škola Marie Curie-Sklodowské a mateřská škola Jáchymov) k odměnění pedagogických pracovníků dosahujících dlouhodobě kvalitních výsledků pedagogické práce v oblasti inkluzívního vzdělávání  dětí a žáků se sociálním znevýhodněním, a to bez ohledu na počet let pedagogické praxe. Finanční prostředky nesmí být použity v rozporu s podporou rovných příležitostí mužů a žen.

Základní informace k inkluzivnímu vzdělávání

Inkluzivní vzdělávání lze chápat jako přístup, který předpokládá zařazení všech dětí do běžné školy (tzv.hlavní vzdělávací proud), která je na tento postup patřičně připravena. Ze svého principu nerozděluje děti na ty se speciálními vzdělávacími potřebami a bez nich. Pracuje se samozřejmostí k heterogennímu složení kolektivu a každý jedinec se proto stává objektem individualizovaného přístupu. V jedné třídě se tak spolu vzdělávají děti zdravotně postižené, nadané, dětí cizinců, děti jiného etnika či většinové společnosti. Pedagog se všem dětem věnuje rovnocenně, nikomu více ani méně.
Pro vysvětlení základních pojmů přikládáme výklad rozdílů mezi inkluzivním vzděláváním a integrací.Inkluzivní vzdělávání je moderní pojem často spojován také se slovem integrace. Význam je ovšem různý a ne vždy jednoznačný. Inkluzivní vzdělávaní není něco, co si musí žák zasloužit, splněním zadaných požadavků, ale automatické právo. Dítě má právo navštěvovat běžnou základní školu, a to nejlépe od první třídy v místě bydliště. U integrace se jedná o jev opačný. Dítě navštěvuje školu speciální, teprve pokud se odborníkům a rodičům zdá, že by mohlo zvládnout i běžnou základní školu, bývá přesunuto. Na školu, která je inkluzivní, jsou kladeny samozřejmě vyšší nároky spojené s širokou heterogenitou složení jejich žáků. Jedná se především o uzpůsobení prostředí, pomůcek, využívání asistentů či externích odborníků a péči o duševní zdraví všech žáků i učitelů.

Národní akční plán inkluzivního vzdělávání - výtah z materiálu MŠMT

V ČR dnes na úrovni primárního a sekundárního stupně vzdělávání existuje vysoce organizovaný, personálně, finančně a metodicky dobře saturovaný systém vzdělávání žáků ve školách samostatně zřízených pro některé skupiny žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Těmi jsou skupiny žáků se zdravotním postižením, zdravotním znevýhodněním a sociálním znevýhodněním (zapříčiněným mimo jiné příslušností k prostředí s nízkým sociokulturním a socioekonomickým statusem či etnickou příslušností). Vzdělávací potřeby žáků se zdravotním postižením jsou dlouhodobě naplňovány převážně v prostředí speciálního vzdělávání. Přítomnost těchto žáků ve školách hlavního vzdělávacího proudu je méně častá. Zpravidla je vyvolána přáním a potřebami rodiny dítěte a je v nedostatečné míře podporována poskytnutím nutných prostředků speciálně pedagogické podpory. Skupina žáků se sociálním znevýhodněním (včetně dětí romského etnika) stála dlouho mimo hlavní zájem organizačních, didakticko - metodických a personálních opatření v českém školství.
Důsledkem toho je pak stav, kdy nedostatečná míra systémové podpory škol a nedostatečné naplňování potřeb cílové skupiny apod. způsobuje, že neúměrně významná část žáků z uvedené cílové skupiny je vzdělávána v systému škol meritorně určeném žákům s lehkou mentální retardací.

Doposud nelze říci, že by byl pozorovatelný rozvoj systému integrovaného (inkluzívního) vzdělávání i přesto, že ve většině deklaratorních aktů (norem), které byly v uplynulém desetiletí přijímány, byl uváděn důraz na zvýšení inkluzívního charakteru českého školství. Ve skutečnosti se dosud do ČR nepodařilo přenést obecně sdílené zkušenosti původních zemí EU, které obdobným procesem otevírání škol hlavního vzdělávacího proudu příslušníkům minorit, zdravotně postiženým, sociálně znevýhodněným a dalším skupinám žáků prošly na konci minulého století. Česká republika stále patří mezi země, které příliš vysoké procento dětí, žáků a studentů vyčleňují z hlavního vzdělávacího proudu – do škol samostatně zřízených pro děti, žáky a studenty se zdravotním postižením a speciálních institucí.